Fotbalový oddíl kopané s názvem TJ Slavoj Třešť vznikl koncem roku 1945, když se výbor oddílu Olympie Třešť rozhodl pro změnu v názvu. Kromě přejmenování klubu zůstalo ale vše ostatní v třešťské kopané při starém. V roce 1946 došlo k reorganizaci fotbalových soutěží, Bradova západomoravská župa fotbalová se rozpadla a byly zřízeny krajské a okresní výbory tělesné výchovy. Okresní výbor fotbalového svazu rozhodl, že třešťské A mužstvo bylo zařazeno do III. třídy a B mužstvo do IV. třídy okresní fotbalové soutěže. Na konci 40. let dosahovaly třešťské týmy spíše průměrných výsledků a umisťovaly se ve středu mistrovské tabulky.[1]
Ke zkvalitnění činnosti, zlepšení výkonů a výsledků se fotbalový oddíl snažil rozšířit počet aktivních hráčů, a tak se v roce 1950 konal jeden z prvních náborů mládeže. Vzniklo tak mužstvo žáků a dorostenců, které vedli pánové Leopold Hofbauer, Jan Tomášek a Václav Widerlechner. Ani díky jejich usilovné práci se však nepodařilo zajistit dostatečný zájem sportovců o fotbal a mužstva tak brzy zanikla kvůli příliš velké konkurenci ostatních sportů. Díky pamětem tehdejších činovníků se můžeme dozvědět, jak vypadala fotbalová utkání a jaká byla atmosféra. „…Hrálo se několik turnajů. Kádr mužstva se stabilizoval a úroveň hry se postupně zvyšovala. Diváci výkony hráčů oceňovali a sporé lavičky na hřišti byly vždy obsazeny…“ [2]
První mužstvo Slavoje Třešť působilo v sezoně 1951/52 v soutěži okresního přeboru. Díky dobrým výsledkům si mužstvo vybojovalo šanci o postup do vyšší soutěže, kde se setkalo se svým největším rivalem, Telčí. Obě finálová utkání se hrála v Telči, a to z důvodu nevyhovujících rozměrů třešťského hřiště. Mužstvo Telče odmítlo hrát na třešťském stadionu a podalo tak protest. Tomu bylo vyhověno, protože minimální rozměry hřiště tehdy byly 90 x 45 metrů a třešťské bylo dlouhé pouze 88 metrů. Hřiště tak bylo soupeři nazýváno „plivátko“ (jaký to rozdíl oproti současným rozměrům fotbalového hřiště, které patří svými rozměry k největším v kraji a soupeři jej pro změnu občas nazývají "letiště"). I přes nevýhodu v podobě zápasů na hostujícím hřišti se třešťským fotbalistům podařilo obě utkání vyhrát. První utkání skončilo výhrou 4:1 a druhé 3:2. Nakonec však díky organizačním změnám v soutěžích postoupila do vyšší soutěže obě mužstva a v sezoně 1952/53 se hrála v Třešti I. B třída. Za soupeře měli hráči Slavoje mužstva Moravských Budějovic, Boroviny Třebíč, Jaroměřic, Velkého Meziříčí, Pacova, Nové Včelnice a Podklášteří Třebíč. V dalším ročníku přibyli Pelhřimov, Žirovnice, Počátky, Světlá nad Sázavou a Havlíčkův Brod. O postup do I. B třídy a následné setrvání v něm se zasloužili: brankáři Krušandl a Salaš, hráči Molčík, Houser, Přibyl, Faus, Pittauer, Tonar, Houzar, Svoboda, Mikeš, Pavlíček, Růžička, Hronek a Prokop.[3]
Díky postupu do vyšší soutěže se stal fotbal v Třešti opět o něco populárnějším sportem. Během roku 1952 tak vznikl pod záštitou dřevozpracujícího podniku Interier nový fotbalový oddíl s názvem Tatran Třešť, který byl zařazen do IV. třídy okresní fotbalové soutěže. Jeho soupeři byli okolní týmy jako Batelov B, Stonařov, Lovětín, Mrákotín, Nová Ves, Kaliště, Hladov, Dolní Cerekev a Dvorce. Mimo mistrovská utkání odehrálo mužstvo i řadu odborových turnajů, a to například v Českém Šternberku, Zlonicích, Třebíči, Chotěboři, Praze, Bystřici a Liberci. Zde jsou jména hráčů, kteří nastupovali za Tatran: Nováček, Votava, Kopuletý, Prokop, Hejda, Trunda, Janovský, Boček, Doležal, Šenigl, Mifka. Mužstvo dále střídavě doplňovali: Satrapa, Hochman, Dedera, Pažitný, Teplý a Čáp. Činnost klubu Tatran Třešť trvala 8 let a v roce 1960, klub složený převážně ze spolupracovníků místního podniku zanikl.
V sezoně 1955/56 mělo první mužstvo Slavoje možnost působit v soutěži krajského přeboru I. A třídy, což byla doposud nejvyšší hraná fotbalová soutěž v Třešti. Slavoj v soutěži působil pouze rok, jelikož úroveň soupeřů byla příliš vysoká na mužstvo, které bylo složeno a vedeno nadšenci a amatéry, bez větších finančních prostředků. Po pouhém roce v I.A třídě tak následoval sestup o patro níže. Největší pomoc pro chod tělovýchovného oddílu tehdy Slavoj našel u místního spotřebního družstva Vzájemnost, jehož znak nosili hráči na svých dresech. Na každý venkovní zápas pak také spotřební družstvo zapůjčovalo Slavoji nákladní auto, které hráče dopravilo na utkání. Mnoho zaměstnanců poté podporovalo klub v ochozech a velkým fanouškem byl také sám ředitel spotřebního družstva František Kovařík. Fotbal se tak během 50. let řadil v Třešti mezi oblíbené sporty, což se pak na počátku 60. let bohužel změnilo. Nejvýznamnější utkání zahajoval tehdejší starosta MNV pan Liška a trenérem A mužstva Slavoje byl Richard Jabůrek, který fotbal nikdy sám nehrál, ale i tak Třešť dovedl do krajských soutěží. Hráči, kteří působili ve fotbalovém oddílu v tomto úspěšném období, byli: Fajman, Hájek, Houzar, Kantor, Kopuletý, Kratochvíl, Lysý, Pospíchal, Renner, Podařil, Roháček, Tonar, Vlček, Pavlíček, Šimánek.[4]
Oproti předchozímu úspěšnému období byla 60. léta minulého století ve znamení nízkého zájmu o fotbal, se kterým se pak během celého desetiletí třešťský Slavoj potýkal. Důvodem takto malého zájmu o fotbal bylo ukončení činnosti stávajících funkcionářů a vedoucích, kteří se do té doby starali o chod celého oddílu. Další důvod souvisel se základnou hráčů, kdy svou sportovní činnost ukončili někteří důležití hráči a chyběla generace mladých, která by je následovala a pokračovala v předchozích úspěšných letech. Tehdejší situace byla dokonce taková, že z finančních důvodů hrozilo zaniknutí celého oddílu Slavoje a kopaná se v Třešti málem přestala hrát úplně. Nakonec k tomuto černému scénáři nedošlo, a to díky obětavosti několika jednotlivců. Dále díky podpoře národního podniku Kras v Třešti a ředitele Františka Urbana, který začal sponzorovat fotbalový oddíl. Díky finančním prostředkům Krasu tak byly zakoupeny nové dresy, větší počet míčů, 30 párů kopaček pro hráče, a především byl fotbalový oddíl přejmenován na Slavoj – Kras Třešť. O vedení fotbalového oddílu se v těchto těžkých dobách staral zmíněný František Urban, dále František Mifka a Jan Hašek. Zásluhou těchto pánů tak v Třešti nadále fungoval fotbalový oddíl a po krátkých jednáních se dalo dohromady mužstvo, které hrálo ve složení: Fajman, Hašek, Chvátal, Kantor, Kopuletý, Kratochvíl, Lysý, Molčík J., Pavlíček, Patry, Tonar a Widerlechner. I přes veškerou snahu se družstvo nedokázalo udržet v I. B třídě, když nedokázalo konkurovat družstvům jako Dukla Náměšť, Vladislav, Měřín, Hrotovice, Rokytnice, Velká Bíteš, Únanov, BOPO Třebíč, Rapotice, Moravské Budějovice a Jaroměřice. Následoval tak sestup do okresního přeboru, což však nebylo to nejhorší. [5]
Na podzim roku 1965 ve vedení oddílu zůstal pouze Josef Renner st. a František Kratochvíl st., kteří sami na vše nestačili, a tak fotbalový oddíl, přestože měl dostatek aktivních hráčů, ukončil nečekaně svou činnost. Proč tomu tak bylo, bohužel z kroniky třešťského fotbalu zjistit nelze a důvod tak už nikdo dnes nezjistí. Po této události zůstal opuštěný fotbalový areál, který ale zanedlouho obýval tým z Jihlavy. V sezónách 1967/68 a 1968/69 hráli na třešťském hřišti vojáci z VTJ Dukla Jihlava. Jak se dostali vojáci do Třeště vzpomíná v kronice fotbalu tehdejší hráč Vladislav Škarda: „…Z povinné tělesné výchovy u vojenských útvarů díky majoru Klečkovi už v padesátých letech vznikl fotbalový oddíl. Postupně prošel všemi třídami jihlavských soutěží, aby nakonec vyhrál okresní přebor. Hostoval na všech hřištích v Jihlavě. Díky nepochopení jihlavských oddílů hledal hrací plochu v okolních obcích. Funkcionáři VTJ využili situace v Třešti a oddíl hrající I. B třídu se na dva roky do Třeště přestěhoval. Mužstvo vedli pánové Kejdana a Polnický. Při utkáních bylo možno sledovat borce mužstev: BoPo Borovina, Dukla Náměšť, Sokol Rapotice, Sokol Kojetice, SK Veverská Bytýška, SK Velké Meziříčí, Sokol Hrotovice, SK Náměšť, Vladislav, Okříšky, Dukla Jemnice, Slavia Třebíč a Sokol Čáslavice…“ [6]
Místní fotbalový oddíl se do Třeště vrátil hned na počátku 70. let, a to když byla v ročníku 1970/71 opět obnovena činnost fotbalového oddílu TJ Slavoj Třešť. Největší zásluhu na tom měl tehdejší hokejový činovník Jiří Bartušek, který dal za úkol hráčům místního oddílu ledního hokeje, aby v rámci tréninku doplnili svou sportovní činnost o kopanou. Úpravy proběhly také ve fotbalovém areálu, kdy staré nevyhovující dřevěné branky byly nahrazeny kovovými, které dodal Agrostroj Třešť. Z podniku Kras, který předtím podporoval třešťský fotbal, byly vyzvednuty staré sítě, dresy, kopačky a zařízení pro úpravu hřiště. Po zajištění všech potřebných věcí už nic nebránilo tomu, aby bylo mužstvo přihlášeno do řádných soutěží jihlavského okresu. Všechny úspěchy, kterých předtím Slavoj dosáhl, byly samozřejmě zapomenuty a družstvo muselo začít úplně od nejnižší soutěže. Tehdejšími soupeři tak byly malé týmy z okolí, a přestože hráli IV. třídu, neměli to hráči Slavoje vůbec jednoduché. I tak se ale umístili na prvním místě v tabulce a podařilo se jim hned postoupit o soutěž výše. Tehdy Slavoj nastupoval proti těmto týmům: Nová Ves, Vilánce, Kozlov, Rantířov, Brzkov, Smrčná‚ Ždírec, Střítež a Janštýn. Na hřišti nastupovali a o obnovení fotbalové činnosti se zasloužili tito hráči: Bartušek St., Bartušek M., Patry J., Šaštinský, Šťastný, Nosek, Štusek, Čech, Morkus, Hos, Renner J., Widerlechner F., Hamerník, Hink, Kříž M., Sedlák.
Tím, jak se mužstvo začalo zvedat ze samého dna, rostl také zájem o fotbal jak ze strany samotných hráčů, tak i diváků. V dalších ročnících se v Třešti hrála III. třída a mužstvo nastupovalo proti těmto soupeřům: Hodice, Hladov, Mrákotín, Stará Říše, Růžená, Hybrálec, Puklice, Modeta Jihlava C, Spartak Jihlava B a Brtnice. Na této úrovni se hrálo až do ročníku 1975/76, kdy se mužstvo probojovalo do okresního přeboru a během první sezony se umístilo na 7. místě. V tomto období se také podařilo zaznamenat velký úspěch, a to, když se mužstvo Slavoje probojovalo do finále okresního Českého poháru. V něm nastoupilo proti prvnímu družstvu Spartaku Jihlava a podlehlo mu rozdílem několika tříd 15:0. Nicméně už jen postup do finále znamenal obrovský posun pro třešťskou kopanou, která ještě před pár lety vůbec neexistovala. Na úspěch se ale nepodařilo navázat postupem do vyšší soutěže, spíše naopak, Slavoj hrál po většinu sezon o udržení v okresním přeboru. Úspěch v okresním poháru měl alespoň pozitivní dopad na členskou základnu. Na konci 70. let tak došlo k přihlášení rezervního týmu, které působilo v okresní soutěži IV. třídy. [7]
Postupem času se fotbalový oddíl Slavoje rozrůstal o nové členy a zájemce o tento sport. Byly přihlášeny i další kategorie a přes menší členské problémy působila v Třešti také mládežnická družstva přípravky, žáků a dorostu. S rostoucí členskou základnou se rozrůstal i areál okolo fotbalového hřiště. Postavena byla budova, kde byly šatny pro všechna mužstva, kolem areálu byly vysázeny topoly, aby fotbalová utkání příliš neovlivňoval vítr.
Díky novému areálu a novým podmínkám pro sportovní činnost se v Třešti objevila i slavná Dukla Praha, a to s hráči staré gardy. Dukla odehrála s místními fotbalisty dvě utkání a v tom prvním se v brance Dukly objevil brankář Ivo Viktor, který byl pět krát zvolen nejlepším československým fotbalistou roku. Samotné utkání skončilo výsledkem 5:1 ve prospěch Dukly.[8] Druhé utkání se hrálo v roce 1980 a skončilo drtivou prohrou 15:1. V roce 1980 přijali hráči Slavoje také nabídku k přátelským zápasům od dvou svých bývalých hráčů, kteří se přestěhovali do Českých Budějovic. Zde se také odehrála přátelská utkání s předměstskými týmy Dobrá Voda a Čtyři Dvory. Utkání skončila 0:5 a 2:3 v neprospěch Třeště, ale všichni zúčastnění hodnotili zájezd velmi pozitivně.[9]
Rok 1980 se pro Slavoj nakonec ukázal jako celkově neúspěšný. První mužstvo po nevydařené sezoně sestoupilo do III. třídy a do okresní soutěže se mu znovu postoupit podařilo až v ročníku 1983/84. Mužstvo pod vedením trenérů F. Widerlechnera a Vl. Diviše předvádělo pohledný a účelný fotbal. Na tomto úspěchu se podílel svými střeleckými výkony Antonín Lačný, který své schopnosti později prokázal i ve vyšších soutěžích. Tehdejší mužstvo bylo složeno z těchto hráčů: Šenigl, David, Štorek, Lovětínský Jar., Pospíchal B., Pospíchal P., Kozák, Řiháček, Hochman, Valenta Zd., Lačný, Rajský, Šalanda P. a Nešpor.[10] Také další družstva Slavoje byla v okresních soutěžích úspěšná. Muži B skončili na 3. místě své skupiny IV. třídy, dorost a žáci vyhráli skupinu okresního přeboru. Nejmladší přípravka se na turnajích pravidelně umisťovala na stupních vítězů.[11]
Radost z postupu do vyšší soutěže však dlouho prvnímu mužstvu nevydržela, jelikož došlo k velkým změnám v hráčském kádru. Kvůli povinné vojenské službě, nebo změně bydliště odešla téměř polovina hráčů, kteří ve své činnosti pokračovali v jiných týmech. Zbylí hráči se s nastalou situací nedokázali vyrovnat, proto následoval okamžitý návrat do nižší soutěže III. třídy. V následující sezoně 1985/86 však došlo k reorganizaci fotbalových soutěží, III. a IV. třída byly zrušeny a obě mužská družstva Slavoje byla zařazena do okresní soutěže. Skupin okresní soutěže bylo samozřejmě více, a tak první mužstvo bylo zařazeno do skupiny C, kde obsadilo 3. místo a záložní mužstvo skončilo na posledním místě skupiny B. Na základě těchto výsledků se sešlo vedení fotbalového oddílu a rozhodlo, že rezervní mužstvo bude celé zrušeno a zbylí hráči budou přeřazeni k prvnímu týmu, které tak mělo utvořit silný celek a co nejdříve postoupit do okresní soutěže.
Nově složené mužstvo převzal hrající trenér Václav Trnka, který přišel z Telče. S tímto rozhodnutím nesouhlasili někteří hráči, kteří okamžitě ukončili svou činnost ve Slavoji a nový ročník tak začalo obměněné mužstvo pouze s 11 hráči. Kádr tvořili hráči: Rokos, Trnka, Renner P., Pospíchal P., Pospíchal B., Rajský, Puklický, Štorek, Šalanda, Kadlec, Bartušek St. V průběhu soutěže se postupně přidali – Krechler, M. Jelínek, Pečenka a Kozák. Po polovině soutěže bylo mužstvo na 4. místě tabulky, avšak během zimní přípravy se kvalita mužstva díky pravidelným tréninkům zvedla a na jaře mužstvo ztratilo pouze 2 body. Slavoj Třešť se tak radoval z vítězství okresní soutěže skupiny C a o postup do okresního přeboru sehrál dva zápasy s týmem Brtnice, které oba vyhrál 3:0.
Ročník 1986/87 se ukázal nakonec jako zlomový ve fotbalové historii Slavoje, protože to byl doposud poslední rok, ve kterém první mužstvo Třeště působilo v nižší soutěži, než je okresní přebor. V dalších ročnících 1987/88, 1988/89, 1989/90 se mužstvo umístilo shodně na 7. místě tabulky okresního přeboru. O tyto výsledky se zasloužili: Pátry, Šenigl, Cvach, Trnka, Pečenka, Jelínek M., Jelínek R., Widerlechner L., Maryška, Hejl, Puklický, Hochman, Mezera, Kadlec, Štorek, Pospíchal P., Pospíchal B., Kozák, Rajský, Renner a Nechvátal.[12]
[1] Kronika fotbalu v Třešti, s. 7.
[2] [online]. [cit. 2014-04-02]. Dostupné z: http://www.fotbaltrest.cz/?page_id=95
[3]Kronika fotbalu v Třešti, s. 7-8.
[4] [online]. [cit. 2014-04-02]. Dostupné z: http://www.fotbaltrest.cz/?page_id=95
[5] Kronika fotbalu v Třešti, s. 8-9.
[6] Tamtéž, s. 9.
[7] Kronika fotbalu v Třešti, s. 9-10.
[8] [online]. [cit. 2014-04-03]. Dostupné z: http://www.fotbaltrest.cz/?page_id=99
[9] Kronika fotbalu v Třešti, s. 10.
[10] [online]. [cit. 2014-04-04]. Dostupné z: http://www.fotbaltrest.cz/?page_id=101
[11] Naše město, 7/83, Třešťský fotbal na zlatých stupních, s. 3.
[12] Kronika fotbalu v Třešti, s. 11.
Brankář Ivo Viktor, který byl pět krát zvolen nejlepším československým fotbalistou roku na hřišti TJ Slavoj Třešť v roce 1980.