Historie třešťského Sokola začala 1. ledna 1893, kdy se konala ustavující valná hromada. Přípravy k založení prvního tělocvičného spolku v Třešti začaly už ale v roce 1892. Bylo zapotřebí zajistit patřičnou členskou základnu a vypracovat stanovy, které muselo schválit moravské místodržitelství v Brně na základě stanov dle zákona říšského zákoníku z roku 1867. Tyto přípravy na založení Sokola v Třešti řídil soustružník Josef Najsar. Nejprve byly tyto stanovy vráceny, protože k nim bylo připojeno vyjádření obce, že chce spravovat jmění jednoty, jež jí v případě zaniknutí jednoty mělo připadnout. Po doplnění stanov o vyjádření obce třešťské, že Jednotu budou mít v moci místodržitelské, dne 29. října 1892 již vzniku spolku v Třešti nic nebránilo.[1]
Po schválení stanov bylo potřeba zajistit dostatečně širokou členskou základnu. Budoucí členové se do nově vznikající jednoty mohli zapsat pomocí oběžníků, které v obci kolovaly ještě před ustavující valnou hromadou 1. ledna 1893. Tisk, dotazníky a osobní rozmluvy informovaly veřejnost o tom, že účast v novém spolku přislíbil dokonce i baron ze Sternbachu. Nakonec se však tyto informace nepotvrdily a baron ze Sternbachu se členem Sokola nestal.[2]
Na ustavující valné hromadě, které předsedal Josef Najsar a zapisovatelem byl místní učitel Arnošt Dvořák, byly stanoveny členské příspěvky - 10 krejcarů měsíčně. Za spolkovou místnost byl určen hostinec „ U Černého orla“. Pro cvičení byla za 20 zlatých ročně pronajata místnost v obecním domě č. 18, za kterou se dalo za dobrého počasí cvičit venku na přilehlé louce. Do jednoty se při jejím počátku zapsalo celkem 48 členů (26 činných a 22 přispívajících), na valné hromadě jich bylo přítomno 17. Bylo zapotřebí si také zvolit vedení, které bude zodpovědné za chod spolku. Volby byly vykonány aklamací (veřejné hlasování) a zvoleni byli následující činovníci:
Starosta – MUDr. Josef Konarovký
Místostarosta – Josef Najsar, soustružník
Náčelník a jednatel – Arnošt Dvořák, učitel
Dozorci účtů – Karel Hlaváček a Jan Laubacher, oba učitelé
Dále byli zvoleni členové do výboru, náhradníci a byly přijaty návrhy: získávat členstvo, šířit poznání o účelu a cíli sokolstva a co nejdříve zahájit činnost.[3]
Hned od začátku své existence byla činnost Sokola vysoká. Už během prvního roku od založení se konalo první veřejné cvičení. Cvičení se konalo 17. září na zahradě hostince „Na Pavlači“. Cvičili zde sokolové z Jihlavy a Telče. Třešťský Sokol necvičil, protože v té době byl teprve na začátku své existence, nemaje ani cvičitelů, ani cvičenců, jak uvádí autor v kronice. Ale účel tohoto veřejného cvičení byl splněn, protože zanechalo hluboký dojem na přihlížející obecenstvo a zvlášť na členy třešťské jednoty, které nadchlo k horečné činnosti.
Do pronajaté cvičební místnosti tak přibylo náčiní, aby zde mohli členové jednoty cvičit. Pořízeno bylo šplhadlo, hrazda a visutá hrazda, bradla, kruhy a 10 párů činek. Cvičební dny byly: pondělí, čtvrtek a sobota vždy od 6 do 8 hodin večer. Členové jednoty se od začátku fungování Sokola snažili rozvíjet nejen tělovýchovnou složku, ale i složku vzdělávací a zábavní. Byl uspořádán večírek za účelem ukázky nových krojů a získání finančních prostředků, ten však nedopadl dobře a pořádajícím sokolům vznikl deficit ve výši 3 zlatých, které musel doplatit starosta Sokola ze svého. Přesto byla za zbytek peněz z příspěvků pořízena nová hrazda z Prahy za 19 zlatých, která vystřídala starou jasanovou. První rok fungování jednoty byl v kronice ukončen slovy: „ …Je patrno, že rosteme a máme nároky…“[4]
V roce 1894 se konala výroční valná hromada, které se účastnilo 20 členů. Došlo k volbám a změnám v jeho výboru. Novým starostou se stal Josef Němec, místostarostou Kašpar Brožek a náčelníkem Josef Liška. Byla pořízena nová tělocvična, „tzv. kůlna“ v domě č. 317 za nájemné 30 zlatých ročně. Zlepšovala se také náplň a forma cvičení. Zásluhu na tom mají dva bratři Rudolf Krebs a František Baumann. Oba každou neděli chodili do 13 km vzdálené Telče, kde nacvičovali jednotlivé cvičební prvky, dostává se jim ponaučení a návodů od tehdejšího náčelníka jednoty telčské - Emana Příhody. Všechny tyto rady a nacvičené prvky přinášejí do třešťské jednoty, kde se díky nim cvičilo soustavněji a pilněji, než tomu bylo předtím. Cvičení probíhala dvakrát až třikrát v týdnu v nové tělocvičně. Díky nové tělocvičně mohla cvičení probíhat pravidelně po celý rok a někteří sokolové se dokonce začali připravovat na III. sokolský slet, který se konal v Praze. Jednota se díky pravidelnému cvičení také začala účastnit veřejných cvičení. První třešťští sokolové tak mohli cvičit před přihlížejícím publikem v Jihlavě a poté v Dačicích.[5]
K sokolskému hnutí patřilo organizování kulturního, společenského a vzdělávacího života. Všechny tyto složky patřily k vlastnostem všech jednot a nejinak tomu bylo i v Třešti. Vzdělávání členů se konalo na několika úrovních. K vzdělávání sloužily veřejné přednášky a proslovy. V roce 1894 byla zřízena sokolská knihovna, tak jak předepisovala ČOS. Základní fond tvořily knihy, které daroval Dr. Richter (36 knih) a Karel Hlaváček (20 knih). Dále zde byly sokolské příručky, které jednota nashromáždila dary, případně koupí. Za 40 let fungování knihovny se podařilo nashromáždit více jak 500 zábavných a poučných titulů a odborná část obsahovala přes 200 svazků.[6]
Další složka, která se podílela na vzdělávání členů, byla složka divadelní. První představení se konalo v roce 1895. Do roku 1925 nacvičili členové Sokola celkem 84 her vždy s několika reprízami.[7] Představení divadelního spolku obsahovala české hry s českou tématikou, např. Palackého třída 27, Její pastorkyňa, Pražský Žid. Ke vzdělávání členů a ostatních zájemců sloužily přednášky, které organizovala jednota. Přednášky obsahovaly témata např. o Svatopluku Čechovi, o kometách apod. Přednášející byli většinou středoškolští profesoři, nebo vzdělavatelé z okolních jednot. Další činnost, kde se jednota snažila působit, byla všeobecná zábava. Do tohoto odvětví patřily pravidelné výlety a pochodová cvičení do okolí Třeště, ale hlavně to byly hudební večírky. Do tohoto druhu zábavy patřily „selské plesy“, „maškarní merendy“, nebo „věnečky“. Je samozřejmé, že tyto akce znamenaly pro jednotu značnou finanční pomoc.
Většina těchto akcí skončila ziskem, který následně putoval do pokladny jednoty a sloužil k dalšímu rozvoji. Z vydělaných peněz se pronajímaly prostory na různé zábavní akce a hlavně pomůcky na cvičení. Pokud získané peníze nestačily, přistoupilo se k veřejné sbírce. Zábavné akce většinou probíhaly v kavárně u Černého Orla a všechny takovéto akce bylo potřeba řádně zorganizovat. Nejprve se vše muselo sdělit patřičným úřadům, požádat o povolení apod. Tuto činnost zajišťoval jednatel jednoty. Dále bylo potřeba informovat veřejnost, což se dělo pomocí novin a plakátů.[8]
Jak se činnost Sokola Třešť v dalších letech rozrůstala o další kulturní a společenské formy je popsáno v kronice Tělocvičné jednoty Sokol Třešť. Každý rok je zde jednotlivě rozdělen na – život organizační, život tělocvičný, život vzdělávací, život zábavní a život hospodářský. Text v kronice dále popisuje tehdejší politickou a sociální situaci, která v té době panovala. Jeden takový zápis můžeme nalézt například na straně 12, kde je popisován rok 1902. Zápis popisuje národnostní konflikt s německou menšinou z Jihlavy. Tehdejší účastník bratr Rudolf Krebs pravil: „ …Tento den je památným pro každého z účastníků a zároveň zůstane památným pro celý kraj Jihlavský! Při příjezdu do Jihlavy na veřejné cvičení bylo na nás pliváno, vykřikováno, při opuštění vozu byli někteří bratři napadeni, čapky z hlav strhány a žádný Sokol nesměl vyjíti z Besedního domu. Když jsme jeli domů, museli jsme jeti pod ochranou bodáků a ještě přes tento špalír rozeštvaní Němci po nás kamenovali…“[9]
V roce 1906 Sokol Třešť hostil veřejné okresní cvičení. Tohoto cvičení se zúčastnili bratři z Brtnice, Jihlavy, Studené a Telče. Na tomto cvičení ale bylo zajímavé to, že se jej poprvé účastnily ženy. Celkem cvičilo 19 žen. 6 z Telče a 13 z Jihlavy. Toto první veřejné cvičení zanechalo silný dojem a povzbudilo třešťské ženy k usilovnějšímu cvičení. Další roky podle kroniky probíhaly podobně. Ve vedení se proměnilo pouze pár členů, ale na chod jednoty to nemělo žádný velký vliv. Cvičení probíhala dvakrát až třikrát týdně. Dvakrát týdně měli možnost trénovat dorostenci a žáci. Dále se jednota pravidelně účastnila veřejných cvičení, která se konala v blízkosti Třeště. Hospodářské výsledky byly podle kroniky utěšené. V roce 1908 začaly přípravy na organizaci ženského odboru, o který mělo zájem až 30 členek, které se hned za rok poprvé zúčastnily veřejného cvičení v Třešti.
V roce 1910 se konala mimořádná valná hromada. Na ní se projednávala myšlenka k vybudování nové tělocvičny. Do té staré začalo pršet a tělocvična byla celkově v žalostném stavu. Nakonec se na valné radě rozhodlo, že bude najata nová tělocvična na dobu 10 let v domě č. 462 od paní Františky Nahůnkové. Pronajmutím nové tělocvičny se vyřešily starosti a jednota tak mohla dál fungovat a pokračovat v pravidelném cvičení. Cvičení probíhalo většinou pravidelně dvakrát týdně. Kromě mužů zde cvičil i nedávno založený ženský odbor a samozřejmě dorostenci a žáci. Jako poslední začaly cvičit žákyně a dorostenky, a to od roku 1912. Dále probíhala především veřejná cvičení, tělocvičné akademie a přípravy na účast na Všesokolských sletech, které se konaly v Praze.[10]
V roce 1914 zasáhla všechna odvětví společenského života a veškeré obyvatelstvo první světová válka. Události, které se děly ve světě se odrazily v celkové činnosti organizace Sokol, a to i v místních podmínkách. S první světovou válkou přišlo téměř úplné utlumení činnosti třešťského sokola. Tehdejší Sokolovna začala sloužit k účelům, které byly spojeny s válkou. Z budovy, kde dříve jednota cvičila, se stala ubytovna vojáků, nebo sloužila k zdravotnickým účelům.[11] Většina mužů odešla na frontu, celkově 43 jich bylo z řad Sokola, z nichž devět se již domů nevrátilo. Řada z nich bojovala například v Rusku v československých legiích. Zde je potřeba připomenout již zmiňované jméno plukovníka Josefa Jiřího Švece z přilehlé obce Čenkov, podle kterého byla nazvána jedna ze sokolských žup. Do této župy patřil i Sokol Třešť, jehož součástí byli i členové z Čenkova. Dne 15. května 1921 byla v jeho rodném domě v Čenkově odhalena pamětní deska k uctění jeho památky. Této slavnostní události se zúčastnilo přes 4000 lidí, kteří byli převážně z řad Sokola, a při této příležitosti dokonce poslal telegram tehdejší prezident T. G. Masaryk, v němž stálo: „…Truchlím s Vámi nad předčasnou smrtí plukovníka Švece a vzpomínám vděčně jeho činnosti a jeho oběti v osvobozeneckém hnutí…“[12]
I když ve světě zuřila válka, jednota zůstala činná po celou dobu jejího trvání. Soustředila se na cvičení žen, dorostu a žáků, snažila se celkově navázat na předválečnou činnost. Konají se například vycházky do okolí, nebo se ženám podařilo uspořádat v roce 1917 tělocvičnou besídku a akademii. Vše se ale s rokem 1918 mění, kdy konec války znamená, že se životy lidí a jednoty Sokol v Třešti opět pomalu vrací do normálu.[13]
Jakmile začne třešťský Sokol znovu fungovat, dochází k velkému nárůstu počtu členů. Na to, kolik měla jednota v Třešti členů v období 1893 - 1918, se můžeme podívat v grafu. Údaje v grafu za rok 1918 jsou ještě před skončením války. Nejsou zde zaznamenány údaje z let 1915 - 1916, kdy Sokol oficiálně neexistoval. Největší počet členů v tomto období měla jednota v Třešti před válkou a nejvýraznější nárůst členů jednota zaznamenala v roce 1907, což bylo způsobeno započítáváním žen, dorostu a žactva do celkového počtu sokolů.[14]
S koncem války přišel i konec prvního období dějin třešťského Sokola a s první republikou přišla i nejslavnější éra jejího života. Významnou událostí, která ovlivnila i další rozvoj třešťského Sokola, bylo vyhlášení samostatného Československého státu dne 28. října 1918. Toto oznámení vyvolalo u všech občanů radost a dne 30. října se se v Třešti konal slavnostní průvod, kterého se účastnili i členové jednoty. Během oslav byl zvolen do Národního výboru tehdejší předseda jednoty Vladimír Dadák, který měl přispět k zachování klidu, pořádku, bezpečí a k získání důvěry občanů.[15]Sokol se v té době a díky dřívějším událostem ocitl v naprosto nové situaci. A to nejen v Třešti, ale v celé ČSR. Českoslovenští politici si brzy uvědomili, že v Sokolu a v jejich členech je k dispozici ohromná síla. Toho využili ještě v roce 1918, kdy sokolové částečně přijali zodpovědnost za všeobecný pořádek a klid. Tak jako v celé zemi, tak i v Třešti se dali sokolové do služeb Národního výboru, aby pomohli s nastalou situací.[16]
Co se týče vztahu mezi třešťským Sokolem a politikou, tak v každém období historie tento vztah byl jiný. V období před válkou, kdy byl Sokol teprve na vzestupu jako vznikající tělocvičná jednota tak v této době ještě do politiky tolik nezasahoval. Toto období by se dalo přirovnat jako vzájemné soupeření mezi německou a českou částí obyvatelstva. Tak tomu bylo hlavně v nedaleké Jihlavě, kde značná část obyvatel mluvila německým jazykem a kvůli národnostním rozdílům se v tomto městě spory nejednou vyhrotily. Tyto spory se ale v Třešti nevyskytovaly, protože vztahy mezi německou menšinou byly poměrně vstřícné a veškeré spory se řešily na úrovni voleb do obecního zastupitelstva. Je ale patrné, že z přednášek, které jsou popsány v kronice, se snažil Sokol šířit myšlenky, které se týkaly samostatných českých dějin a nejvýznamnějších českých osobností. Stručně lze shrnout, že toto období bylo znakem vlastenectví a o celkovou politickou situaci v zemi, nebo ve městě se členové Sokola příliš nezajímali.
Po první světové válce byl už vztah jednoty Sokol k politice a některým nově vznikajícím tělovýchovným spolkům na území Třeště komplikovanější. Po založení samostatného Čs. státu se jednota Sokol zavázala k obraně republiky, jak již bylo zmíněno a kromě toho se aktivně účastnila akcí, které podporovaly politiku tehdejší vlády a osobnost samotného T. G. Masaryka. Sokolové na počátku tehdejší éry dali jasně najevo pravidla pro své členy a pro členy, kteří měli zájem o vstup do jednoty. Nesměli být členy lidové a komunistické strany, měli zákaz jakékoliv politické agitace v Sokole.[17] Omezení, která se týkala chodu třešťského Sokola, se řešily na schůzi v červnu roku 1919. Na schůzi se řešilo, co s členy, kteří jsou židovského vyznání a všichni byli přijati, kromě dvou dívek. Nakonec se ale ukázalo, že tyto dvě dívky nebyly přijaty z důvodu, že byly německé občanky a jako takové neměly povolen přístup do Sokola, jak určovaly stanovy spolku.[18]
Židovství ale nepůsobilo sokolům takové vrásky, jako křesťanství a katolicky založený tělovýchovný spolek Orel.[19] Protože Sokol podporoval politiku Hradu a prezidenta, nesouhlasil tím pádem s katolickou církví. Z toho důvodu bylo členům Sokola zakázáno účastnit se jakýchkoliv akcí, které pořádala jednota Orel. Dokonce bylo zakázáno závodit v míčových hrách s členy tohoto spolku. Ovšem tato rozhodnutí se úplně neshodovalo se skutečností. Třešťští sokolové tato přísná nařízení příliš nedodržovali, a mládež se tak přátelila s členy ostatních spolků a tím pádem i s členy Orla. Celkově se sokolové v Třešti snažili mladému a začínajícímu spolku pomáhat a předávat své rady a poznatky, které načerpali časem.
Přesto všechno ale členové Sokola museli dbát těchto přísných zákazů a nařízení a jednota se tyto příkazy snažila plnit alespoň v těch nejzávažnějších a nejviditelnějších případech, které nešly přehlédnout a tolerovat. Za přílišné aktivity s Orlem byl vyloučen člen jednoty Petr Lebecký a jednota se tímto krokem snažila dát najevo, že porušení řádu bude trestat. Dále se jednota rozhodla bojovat proti klerikalismu tím, že kontrolovala obsah své knihovny a pořádala na toto téma přednášky. První přednáška se konala roku 1922 a měla název „Odluka církví od státu“.[20] Takto vypadaly vztahy mezi třešťským Sokolem a ostatními tělovýchovnými jednotami, které působily na území Třeště.
Vlivem nové politické situace a postavením Sokolů v tehdejší nově vzniklé ČSR se zvýšil i zájem obyvatelstva o vstup do třešťského Sokola. V letech 1919 a 1920 byly založeny pobočky v okolních obcích Čenkově, Jezdovicích, Třeštici, Hodicích a Růžené.[21] Toto rozšíření mělo samozřejmě pozitivní dopad na chod jednoty, ale vznikl tím také jeden zásadní problém. Jednota nemohla zajistit dostatečně velké prostory a zázemí pro provádění tělovýchovné a další spolkové činnosti svým členům. Z těchto důvodů vzniklo z podnětu tehdejšího místostarosty jednoty Rudolfa Krebse dne 12. května 1919 Družstvo pro stavbu sokolské tělocvičny v Třešti. Na výstavbě nové sokolovny se podílelo mnoho občanů z Třeště a okolí, kteří svými finančními prostředky pomohli dosáhnout toho, aby mohla konečně vzniknout v Třešti budova, která by patřila samotnému Sokolu. Kromě členů jednoty přispělo i mnoho dalších občanů. Byly to třeba dvě rodačky z Třeště, které zaslaly z Omahy v USA 7 dolarů, což bylo v té době 297 Kč. Další členové věnovali dokonce svoji podporu v nezaměstnanosti, legionář Pospíšil věnoval 6 cenných stříbrných mincí, učitel Sova odkázal 1000 Kč. Přestože lidé ve velkém přispívali, chybělo stále mnoho peněz, a tak se třešťský Sokol uchýlil k různému podnikání.[22]
V roce 1921 se naskytla příležitost výhodně zakoupit za 120 000 Kč dům číslo 360. (tzv. Rámštum) Tato budova nacházející se směrem k nádraží měla velký pozemek a zdála se tak ideální pro přestavbu na sokolovnu. Na tuto investici však neměla jednota k dispozici dostatek peněz, a tak si musela vypůjčit v záložně. Zbytek peněz poskytlo Družstvo pro výstavbu sokolovny a pokladna Sokola. Hned v následujícím roce členové jednoty upravili pozemek za budovou na hřiště, ale na provedení přestavby budovy na sokolovnu nezbyly žádné prostředky. Chybějící prostředky se jednota snažila získat tím, že pořádala různé zábavné akce jako například zahradní koncerty, hrála loutkové divadlo, nebo když v roce 1925 pronajala sál v kavárně Republika, kde s nově zakoupeným „kinostrojem“ pořádala veřejné promítání. Za vydělané peníze byl dluh na sokolském domě splacen. Díky tomu se v roce 1927 Družstvu pro výstavbu sokolovny podařilo odkoupit celou budovu kavárny Republika od jejího majitele p. Jelínka za 350 000 Kč.[23] Zakoupením kavárny byly všechny finanční prostředky téměř vyčerpány. Přesto se ale započalo s vlastní přestavbou dříve zakoupené budovy, aby tak konečně mohla vzniknout sokolovna.
Významným dnem v dějinách Sokola Třešť se stal 8. červenec roku 1928. Po 36 letech fungování se jednota dočkala otevření vlastní sokolovny. Sokolovna byla postavena v čele Nádražní ulice a byla postavena na místě rozbouraného pravého křídla domu č. 360.[24] V ostatních částech sokolovny byly byty, které obývali nájemníci. Správcem domu byl bratr František Krásný. Na dostavění sokolovny se podílely všechny složky jednoty, a to hlavně v první polovině roku 1928. V době, kdy probíhaly práce na budově, byla tělovýchovná činnost a cvičení členů jednoty značně omezena. Cvičení ale bylo nahrazeno prací na staveništi, což byla činnost nejen tělocvičná a zdravotní, ale byla to i zkouška svědomitosti a vzorné činnosti. Po dokončení stavby samotné budovy bylo potřeba dokoupit některé nářadí. Zakoupeny byly šplhací tyče a lano, svislý žebřík s vodorovným můstkem a byly upraveny činky. První cvičení v nové sokolovně proběhlo v předvečer narozenin prezidenta Masaryka 6. 3. 1928. Během dalších měsíců probíhaly na sokolovně konečné práce a jednota se pilně připravovala na veřejné cvičení a slavnosti, které proběhly v den otevření sokolovny, tedy 8. července 1928.
Samotná událost otevření nové sokolovny v Třešti byla významná nejen pro místní jednotu, ale i pro široké okolí. V den otevření se ve městě konal několikatisícový průvod lidí a slavnosti vyvrcholily tělovýchovnými vystoupeními, při kterých se představilo celkem 5636 cvičenců z mnoha sokolských jednot. Na slavnosti byli představitelé ČOS, župy plukovníka Švece a dále zástupci sokolských jednot z Jihlavy, Telče, Moravských Budějovic, Studené, Luk u Jihlavy, Německého Brodu a Okříšek. Přítomny byly i jednoty z Bratislavy, Žiliny a Vídně. Odměnou za uspořádané slavnosti byl výdělek, který místní jednota dokázala během oslav vydělat. Do kasy přibylo 8213 Kč, což byla velká finanční pomoc. K otevření sokolovny napsal místní učitel bratr Jan Liška oslavné verše, ze kterých je patrné, jak velká událost to pro místní jednotu byla: „…Dnes touha na skutek se proměnila, už máme vlastní střechu nad hlavou, by pod ní sokolská se mládež uskupila pod rudobílou zástavou. Ať sokolským se řídí duchem, jenž před nikým se neskloní, ať prostor její věčným zní vždy ruchem, ať příkaz Tyršův zde se naplní…“[25]
Nová sokolovna dostala jméno po plukovníku Švecovi a vybudováním tohoto tělovýchovného zařízení se vytvořily kvalitativně lepší podmínky pro celkovou činnost Sokola Třešť. Spolu s kavárnou Republika, umožňovaly tyto dvě budovy podmínky nejen pro tělovýchovnou, ale i kulturní a společenskou činnost. Byl vybudován hudební pavilon, pořízen skládací parket a příjmy z pořádání společenských akcí byly odváděny do sokolské pokladny. Pořádání těchto akcí pomáhalo překonat tehdejší těžké období krize a činnost jednoty i přes všechnu bídu, která byla kolem, nemusela být omezována. V nejnutnějších případech byla dokonce z pokladny proplácena i podpora v nezaměstnanosti pro krizí postižené členy jednoty.
Díky pravidelnému angažování na kulturních a společenských akcích měl třešťský Sokol i svůj hudební spolek, který vznikl v roce 1927 a vedl jej Josef Liška. Spolek měl velmi dobrou úroveň a hrál na všech sokolských oslavách, které byly nejen v Třešti, ale i v Brně, Znojmě, Jihlavě, Telči, Pelhřimově a dalších městech. Vrcholem činnosti tohoto spolku bylo, když v Praze v roce 1932 hrál na 9. všesokolském sletu na Staroměstském náměstí prezidentu Masarykovi pochod „Moravo, Moravo“, jako pozdrav od sokolské Moravy.[26] Tohoto všesokolského sletu se zúčastnilo celkově 91 mužů, 34 žen, 7 dorostenců a 12 dorostenek. Když srovnáme počty účastníků se 3. sletem v roce 1895, kterého se účastnilo sedm členů, můžeme vidět, jak vzrostla obliba o činnost Sokola v Třešti.[27]
Znovu se můžeme podívat na graf, jak to bylo s počtem členů, kteří byli v jednotě Sokol v Třešti v období 1918 - 1934 (v dalších letech do roku 1945 nebyly počty členů věrohodně zpracovány), tedy do doby, kdy byl Sokol zakázán na celém území ČSR. Z grafu je patrné, že největší nárůst členů zaznamenala jednota ihned v období po válce. V dalších letech se počet členů víceméně ustálil, kdy docházelo k občasnému pohybu členstva ať už ven z jednoty nebo do ní. Během existence jednoty byly tyto pohyby o přechodu členů do jiných jednot, nebo naopak o příchodu vedeny podrobné zápisy. Po válce se všechny seznamy o počtu členů jednoty nezachovaly a byly zřejmě zničeny v souvislosti se zatčením bratra Bohuslava Dobeše. Z toho důvodu byly všem hned po válce rozdány nové přihlášky a nezbývalo než jen čekat, kolik členů se opět přihlásí.[28]
Lidé, kteří navštěvovali Sokol v Třešti, byli z různých sociálních vrstev společnosti. Protože byl pro všechny předepsán stejný členský příspěvek, byly teoreticky smazány veškeré sociální rozdíly. Díky tomu v třešťském Sokolu působili lidé jakékoliv profese, jakéhokoliv vzdělání, schopností, zkušeností a inteligence. Jednota nabízela svým členům široké spektrum vyžití, ale zároveň jim dala jistotu a bezpečí. Pro cvičence byly zařízeny zdravotní prohlídky, nebo jim byl v případě úrazu vyplacen poplatek z úrazového fondu. Jednota se ale bohužel nevyvarovala tragické události a to v roce 1925, kdy zemřel dorostenec Stanislav Lysý na následky popálení elektrickým proudem, když se snažil opravit přerušenou dodávku proudu během cvičební hodiny. Jednota věnovala na pohřeb věnec v hodnotě 130 Kč a rodina zemřelého obdržela z úrazového fondu ČOS darem 1200 Kč. Zvláštní skupinou jednoty byly bohatí členové, především majitelé továren, od kterých se očekávalo, že jednotu budou podporovat finančními dary. Například továrník Adolf Münch bezplatně zásoboval budovu sokolovny elektrickým proudem.[29] Tímto způsobem podpory Sokola v Třešti získali živnostníci dobré mínění v očích veřejnosti, protože sokolové měli v té době na veřejnosti určitý respekt, který tímto způsobem podpory získávali i tito továrníci.[30]
V předválečných letech se činnost Sokola nadále rozvíjela. Bylo pokračováno v organizování kulturních a společenských akcí, jednota se účastnila na veřejných cvičeních v Třešti a také v dalších městech. V činnosti jednoty se objevily také věci, které si vyžadovala tehdejší doba a politická situace. Došlo k posílení sportovně branné činnosti v Sokole a dále k sblížení s tělovýchovným hnutím DTJ a JPT, které mělo v Třešti také velmi silné zázemí. V tomto období, které bylo předzvěstí války, dochází také k úmrtí členů jednoty, kteří stáli u zrodu Sokola v Třešti. Jednou z takových událostí bylo úmrtí matky plukovníka Švece, jejíhož pohřbu se v roce 1932 zúčastnilo velké množství občanů z Třeště a okolí, dále zástupci ČOS, Župy plukovníka Švece a legionáři z bývalého 29. pěšího pluku.[31]
V roce 1933 Sokol v Třešti oslavil 40. výročí od svého založení. Na oslavu tohoto výročí byla uspořádána valná schůze. Po 40 letech fungování byla pozice Sokola v Třešti pevná, jednotě přibývali členové. Pod Sokolem v té době fungovaly odbory, a to: hudební, loutkařský, herní (odbíjená), lyžařský a bruslařský. V té době měla Třešť 5012 obyvatel, z nichž bylo 4900 Čechů, Němců 37 a obyvatel jiných národností 75. Vzhledem k tomu, že Třešť měla v té době poměrně vysoký počet obyvatel a bydlelo zde mnoho obyvatel jiných národností, fungovalo zde více tělovýchovných organizací. K tradiční DTJ a JPT patřil samozřejmě Orel a vlastní organizaci měli také místní hasiči.[32]
Těsně před druhou světovou válkou byl pro celou ČOS a celý národ vyhlášen dne 14. září Den smutku, když zemřel první prezident T. G. Masaryk. Ve všech městech a obcích a nejinak tomu bylo i v Třešti se konaly smuteční tryzny, jejichž organizátory byly hlavně Sokolské jednoty. V Třešti se smuteční oslavy konaly na náměstí před školou. V roce 1937 se významnou událostí pro Sokoly stal X. všesokolský slet v Praze. Tomuto sletu předcházela štafeta, která se konala na podzim ve dnech 26. – 28. října 1937 na kterou se napojily všechny sokolské jednoty. Tuto štafetu přineslo na svěřeném úseku ve směru od Batelova 21 členů Sokola Třešť. Samotného sletu se pak z Třeště zúčastnilo 90 mužů, 53 žen, 12 dorostenců a 19 dorostenek a již tradičně hudební spolek.[33] S rokem 1938 končí nejslavnější éra života Sokola a začíná období strachu a nejistoty.
Sokol v době těsně před válkou pracoval především na pozvednutí národního sebevědomí a hrdosti. Tato práce pochopitelně nemohla zůstat skryta před zraky Gestapa. Ihned po vzniku Protektorátu Čechy a Morava omezil Sokol dobrovolně svou činnost, aby nemusel při svých vystoupeních skládat hold novému státnímu zřízení. Rok 1939 se projevil i v činnosti třešťského Sokola. V roce 1939 končí v kronice rukopis bratra Arnošta Dvořáka. Bývalý starosta jednoty, první náčelník a jednatel se této činnosti věnoval od založení jednoty tj. od 1. ledna 1893 až do konce roku 1939, tedy plných 47 let. Třešťský Sokol se snažil bojovat s tehdejším režimem a v lednu na valné hromadě roku 1940 projevil statečnost tím, že do svého čela zvolil opět Dr. Miroslava Štědrého, který byl již od září 1939 zatčen jako starosta jednoty. Zástupcem vězněného starosty byl zvolen tehdejší místostarosta bratr Jan Liška. Členové jednoty byli také vyzváni, aby vstoupili do tzv. Národního souručenství.[34] Tento pokus o zeslabení třešťské členské základny však nevyšel.[35]
V červenci 1940 byl vydán zákaz o pořádání sletů a veřejných cvičení, příkaz revize sokolských knihoven, ze kterých musely být vyřazeny všechny spisy, které měly jakýkoliv protiněmecký obsah. Dále musely být odstraněny všechny předměty a označení ze sokoloven, které připomínaly národní boje za svobodu, nebo odboj z první světové války či první republiku. Knihy, které tímto nařízením měly být zničeny, byly na poslední chvíli rozprodány a tímto způsobem prakticky zanikla velice rozsáhlá knihovna třešťského Sokola.
Tělocvičná činnost v roce 1940 byla celkem bohatá na to, že ve světě probíhala válka v plném proudu. Na počátku roku se jednota účastnila lyžařských závodů, které se konaly na nedalekém Čeřínku. Na závodech byla polovina závodníků z třešťské jednoty a závodnice byly jedině sokolky. V červenci se konaly plavecké závody na místním Váňovském rybníku, kterého se zúčastnilo 11 plavců jednoty Sokol Brno I. V tomto roce byl nejvíce činný odbor házené, který během roku odehrál 40 zápasů, z toho 15 vítězně, 5 nerozhodně a 20 utkání prohrál. 27. října byl v Třešti uspořádán házenkářský turnaj, kde se vítězem stal celek třešťského Sokola. Dorostenci a dorostenky se pak velmi často účastnili atletických závodů v okolí, např. Telči nebo Třebíči. Na závěr tohoto roku bylo založeno družstvo hokejové. V roce 1940 bylo započato s budováním Sokolské chaty v Růžené. S obcí byl smluven nájem na 10 let za 120 Kč ročně. Aby mohla být stavba započata, byly prodány cenné papíry, aby tak jednota získala alespoň nějaké prostředky ke své činnosti a nepropadly tak ve prospěch okupantů. Za získané peníze bylo dále nakoupeno palivo pro tělocvičnu. Paliva a peněz však nebylo tolik a tak v listopadu a v prosinci byla tělocvičná činnost nepatrná, protože nebylo v zimních měsících čím topit. Cvičili tak pouze dorostenci a dorostenky.
Také kulturní a vzdělávací činnost v roce 1940 fungovala velmi dobře. V tomto roce se konalo 63 vzdělávacích přednášek, které navštívilo 7202 osob. Dále se konala loutkařská představení, kterých bylo 14. V této době byl problém s vybíráním příspěvků od členů jednoty, a tak hlavně tyto činnosti byly zdrojem prostředků pro chod jednoty. Z důvodu neplacení příspěvků, bylo v roce 1940 vyloučeno 24 členů.[36]
V roce 1941 se veškerá činnost organizační, vzdělávací a tělocvičná pomalu zastavovala následkem nacistického útisku a zákazů. Po valné hromadě, která se konala tradičně v lednu, se konaly již pouze dvě řádné výborové schůze. Poslední zápis z výborové schůze třešťského Sokola je ze dne 3. března 1941. Ještě před touto schůzí se konala poslední valná hromada, na které byl zvolen starostou MUDr. Oldřich Kaboňek, který po svém zvolení prohlásil, že volbu přijímá, aby ukázal, že sokolové jsou nebojácní a neohrožení. Upozornil také, že není vhodná doba pro velkou a rušnou činnost a slíbil, že udělá vše proto, aby jednota žila dál. Bohužel ale jeho slova trvala pouze pár měsíců do té doby, než byl Sokol úplně zakázán. Činnost v tělocvičně byla v roce 1941 velmi omezená, a proto větší pozornost byla věnována venkovním sportům. V létě to byla opět házená, které se věnovala největší pozornost a v zimě se provozovalo hlavně lyžování, sáňkování a bruslení. V zimě byl také pořádán lyžařský kurz. Činnost vzdělávací a kulturní v tomto roce zcela ochabla, konalo se pouze pár společenských akcí.[37]
Dne 1. července 1941 vydalo Ministerstvo vnitra protektorátní vlády rozhodnutí, které zastavilo veškerou činnost ČOS a jejích členských pobočných a přidružených spolků. Tímto dnem nastala velmi zlá doba pro všechny uvědomělé Sokoly, zvláště pro činovníky jednot a žup. Tito sokolové byli hlídáni a udáváni lidmi, kteří byli schopni pro svůj prospěch, nebo pro hrst peněz poslat ostatní na smrt nebo nucené práce. V Třešti byl vůdce Němců kupec Alois Elstr, který zprávy od udavačů přijímal a podle nich oznámil německému Gestapu seznam třešťských občanů, kteří měli být zatčeni.[38] Mezi nimi byli jmenováni i činovníci třešťského Sokola:[39]
bratr Rudolf Krebs, předseda Družstva pro stavbu sokolovny
bratr Bohuslav Dobeš, jednatel jednoty
bratr JUDr. Miroslav Štědrý a bratr Augustin Treček
S každým z těchto jmen se setkáváme v kronice třešťského Sokola v souvislosti s rozhodujícími funkcemi a byli vždy u všeho, co jednota organizovala. Rudolf Krebs byl vězněn v Jihlavě, kde byl po opakovaných výsleších spojených s týráním nakonec ubit k smrti. Bohuslav Dobeš byl odvezen do koncentračního tábora v Osvětimi, kde zemřel za několik měsíců na následky týrání. Koncem války byl zatčen další z významných představitelů Sokola Třešť bratr Josef Veselý, který byl vězněn v několika koncentračních táborech a v roce 1945 byl zastřelen v Golnově u Štětína. Nakonec byli v koncentračních táborech, nebo věznicích umučeni další tři činovníci jednoty, a to: Bedřich Bohuňovský, Rudolf Münch a Antonín Tyrner. Toto jsou jména všech třešťských Sokolů, kteří padli během války.
K těmto jménům ale musíme připočíst i jména těch, kteří padli během revoluce, která vypukla 5. května 1945 a která je v této práci podrobně popsána v kapitole o historii města Třešť. V bojích s fašisty, které tato revoluce přinesla, byli zastřeleni bývalí členové Sokola Rudolf Bártů a Miroslav Kubašta. Tato tragédie vyvrcholila popravou 49 mužů, mezi kterými byla i řada sokolů: Petr Lebecký, Vladimír Píza, mučen a popraven byl Bořivoj Vaníček.[40] Velkou statečnost projevil poslední starosta jednoty MUDr. Oldřich Kaboněk, který jako lékař působil ve dnech revoluce v provizorní ošetřovně. Do ošetřovny vstoupilo několik nacistů, kteří zasypávali lékaře otázkami. Jakmile doktor všechny otázky zodpověděl, mladý esesák jej hodlal zastřelit. Nakonec lékaře zachránilo to, že mezi raněnými byl i německý voják, který byl ošetřen, zatímco na něj Němci mířili zbraní. Z těchto důvodů nakonec velitel komanda zabránil odvlečení lékaře k popravě.[41] Po těchto událostech opustili Němci město a den po nich do města přijela první sovětská hlídka, což znamenalo opravdový konec války.
Po ukončení druhé světové války vládla na jedné straně u místních obyvatel radost z osvobození, ale na druhé straně smutek a žal nad ztrátou nejbližších, protože v celém městě nebylo rodiny, kterou by válka nepostihla. Tak jako tomu bylo v minulosti první organizace, která začala rozvíjet svou činnost, byl opět Sokol. Prvním starostou byl zcela po právu zvolen MUDr. Oldřich Kaboněk, který byl zároveň posledním starostou Sokola, než jednota v roce 1941 musela ukončit svou činnost. Z koncentračních táborů se domů vrátilo několik bývalých členů jednoty: např. Augustin Třeček, Jaroslav Tomášek, Antonín Pěnkava, Robert Matoušek a další.[42]
Lidé se snažili zapomenout na hrůzy, které válka přinesla, a tak již na podzim roku 1945 bylo obnoveno cvičení všech složek Sokola, začala pravidelná schůzová činnost. Svou činnost obnovily také sportovní oddíly, tehdy odbory her, lehké atletiky, odbíjené a košíkové. Koncem roku 1945 cvičilo 28 mužů, 26 dorostenců a stejný počet byl i u žen a žactva.[43]
[1] Kronika Tělocvičné jednoty Sokol v Třešti, s. 1
[2] SPURNÁ, M. Sokol v Třešti. Diplomová práce. Filozofická fakulta UP, Olomouc, 2007, s. 55.
[3] Kronika Tělocvičné jednoty Sokol v Třešti, s. 1.
[4] Kronika Tělocvičné jednoty Sokol v Třešti, s. 2.
[5] Kronika Tělocvičné jednoty Sokol v Třešti, s. 3.
[6] SPURNÁ, M. Sokol v Třešti. Diplomová práce. Filozofická fakulta UP, Olomouc, 2007, s. 56.
[7] VOBR, J. Historie tělesné kultury v regionu města Třešť v návaznosti na vznik a vývoj tělovýchovného hnutí v českých zemích. Diplomová práce. Pedagogická fakulta MU, Brno, 1990, s. 37.
[8] SPURNÁ, M. Sokol v Třešti. Diplomová práce. Filozofická fakulta UP, Olomouc, 2007, s. 57.
[9] Kronika Tělocvičné jednoty Sokol v Třešti, s. 12.
[10] Tamtéž, s. 16-28.
[11] SPURNÁ, M. Sokol v Třešti. Diplomová práce. Filozofická fakulta UP, Olomouc, 2007, s. 57.
[12] VOBR, J. Historie tělesné kultury v regionu města Třešť v návaznosti na vznik a vývoj tělovýchovného hnutí v českých zemích. Diplomová práce. Pedagogická fakulta MU, Brno, 1990, s. 32.
[13] Kronika Tělocvičné jednoty Sokol v Třešti, s. 30.
[14] SPURNÁ, M. Sokol v Třešti. Diplomová práce. Filozofická fakulta UP, Olomouc, 2007, s. 69-70.
[15] Kronika Tělocvičné jednoty Sokol v Třešti, s. 32.
[16] SPURNÁ, M. Sokol v Třešti. Diplomová práce. Filozofická fakulta UP, Olomouc, 2007, s. 58.
[17] Tamtéž, s. 80.
[18] Kronika Tělocvičné jednoty Sokol v Třešti, s. 33.
[19] Orel v Třešti založen 1920, DTJ založena 1908
[20] SPURNÁ, M. Sokol v Třešti. Diplomová práce. Filozofická fakulta UP, Olomouc, 2007, s. 81-82.
[21] Později se pobočky v Růžené a Hodicích osamostatnily a fungovali sami bez pomoci třešťské jednoty
[22] VOBR, J. Historie tělesné kultury v regionu města Třešť v návaznosti na vznik a vývoj tělovýchovného hnutí v českých zemích. Diplomová práce. Pedagogická fakulta MU, Brno, 1990, s. 32-33.
[23] Sokolské album vydané k 10. výročí čs. státu. 1928, s. 2.
[24] Jihlavské listy (21. července 1928), s. 1-2.
[25] Kronika Tělocvičné jednoty Sokol v Třešti, s. 74-88.
[26] VOBR, J. Historie tělesné kultury v regionu města Třešť v návaznosti na vznik a vývoj tělovýchovného hnutí v českých zemích. Diplomová práce. Pedagogická fakulta MU, Brno, 1990, s. 37-38.
[27] Kronika Tělocvičné jednoty Sokol v Třešti, s. 120-121.
[28] SPURNÁ, M. Sokol v Třešti. Diplomová práce. Filozofická fakulta UP, Olomouc, 2007, s. 70-71.
[29] Po požáru v jeho továrně musela být Sokolovna napojena na městský proud a platila za to 60-70 Kč měsíčně
[30] SPURNÁ, M. Sokol v Třešti. Diplomová práce. Filozofická fakulta UP, Olomouc, 2007, s. 72-76.
[31] VOBR, J. Historie tělesné kultury v regionu města Třešť v návaznosti na vznik a vývoj tělovýchovného hnutí v českých zemích. Diplomová práce. Pedagogická fakulta MU, Brno, 1990, s. 38.
[32] Kronika Tělocvičné jednoty Sokol v Třešti, s. 138.
[33] Naše město, 7-8/90, Malá vzpomínka na X. všesokolský slet v roce 1938, s. 5.
[34] Jediná povolená politická strana za Protektorátu Čechy a Morava
[35] Kronika Tělocvičné jednoty Sokol v Třešti, s. 201.
[36] Kronika Tělocvičné jednoty Sokol v Třešti, s. 203-205.
[37] VOBR, J. Historie tělesné kultury v regionu města Třešť v návaznosti na vznik a vývoj tělovýchovného hnutí v českých zemích. Diplomová práce. Pedagogická fakulta MU, Brno, 1990, s. 40.
[38] Nacista Elstr, jehož otec byl Čech a člen jednoty třešťského Sokola, který byl při jeho založení, byl po osvobození v květnu 1945 chycen a souzen u soudu v Jihlavě, kde byl odsouzen k smrti oběšením. Poprava byla vykonána veřejně v Třešti za zámeckým parkem za veliké účasti lidí z Třeště a okolí
[39] Kronika Tělocvičné jednoty Sokol v Třešti, s. 208-209.
[40] VOBR, J. Historie tělesné kultury v regionu města Třešť v návaznosti na vznik a vývoj tělovýchovného hnutí v českých zemích. Diplomová práce. Pedagogická fakulta MU, Brno, 1990, s. 41.
[41] CÍLEK, R. Třešť včera, dnes a zítra, 1. vyd. Praha: Merkur, 1980, s. 93.
[42] VOBR, J. Historie tělesné kultury v regionu města Třešť v návaznosti na vznik a vývoj tělovýchovného hnutí v českých zemích. Diplomová práce. Pedagogická fakulta MU, Brno, 1990, s. 42-43.
[43] VOBR, J. Historie tělesné kultury v regionu města Třešť v návaznosti na vznik a vývoj tělovýchovného hnutí v českých zemích. Diplomová práce. Pedagogická fakulta MU, Brno, 1990, s. 43.
Kresba z kroniky TJ Sokol Třešť
Kronika TJ Sokol Třešť
Budova č. 360 (tzv. Rámštum) zakoupena Sokolem v roce 1921
Švecova sokolovna postavena v roce 1928
Sokolský dům
Kavárna Republika, kterou v roce 1927 zakoupil Sokol
Slavnostní průvod k příležitosti otevření Sokolského domu v Třešti dne 8. července 1928
Sokolové v Třešti před cvičením na bradlech v roce 1930. Vlevo náčelník František Šplinar
Vzor sokolského kroje
Takto vypadaly kroje členů jednoty Sokol
Hudební spolek jednoty Sokol v Třešti
Účastníci 8. všesokolského sletu jednoty Sokola Třešť, který se konal v roce 1926