První tělocvičné odbory při katolických spolcích vznikly už v roce 1896. Důvodem byl netolerantní vztah Sokola a Dělnických tělocvičných jednot ke svým členům, kteří byli pro svou náboženskou aktivitu z těchto spolků vylučováni. Proto si věřící začali zakládat své spolky, a tak roku 1896 byly založeny tělocvičné odbory při Spolku katolických tovaryšů v Praze, roku 1902 v Líšni a Zlíně a o rok později v Brně.[1] Na sjezdu křesťansko-sociální strany ve Velehradě v roce 1904 byl přijat návrh k zakládání tělovýchovných odborů při katolických organizacích a později v roce 1908 došlo ke sjednocení těchto odborů v organizaci Orel. O rok později se ve Vyškově konal I. zemský slet Orla a v roce 1910 začal vycházet časopis Orel. V následujícím roce byla zvolena první ústřední rada Orla a v jejím čele stanul Jan Šrámek. Také Orel převzal Tyršovu tělocvičnou soustavu a zároveň vystupoval proti Sokolu, jehož většina členů byla zaměřena proti klerikalismu.[2] Počet členů a odborů rychle rostl, v roce 1913 měla organizace 250 odborů a 12 000 členů. V Čechách před I. světovou válkou působil Orel pouze v Praze a na Královéhradecku.[3]
[1] Historie TJ Orel [online]. [cit. 2013-06-16]. Dostupné z: http://www.orel.cz/?ukaz=pocatky_orla_morava
[2] ŠTUMBAUER, J. Přehled československých dějin tělesné výchovy a sportu. Vyd. 1. České Budějovice: Pedagogická fakulta v Českých Budějovicích, 1990.
[3] KÖSSL, J.; ŠTUMBAUER, J.; WAIC, M. Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury od roku 1774 po současnost, 3. díl. Praha: L print, 1994, s. 127.
Založení Tělovýchovné jednoty Orla v Třešti se datuje rokem 1920. Zakladatelem jednoty byl třešťský kaplan Jaroslav Streit. Členové jednoty se scházeli v místnostech domu Vozábových (dnes ulice Fritzova) a zde bylo pohostinství s potřebnými prostory pro činnost tělovýchovné jednoty. Členové jednoty byli převážně mladí chlapci, kteří neměli možnost vstoupit do Sokola, nebo nechtěli působit v dělnické jednotě. Orel dle stanov byla jednota, která byla založena pro obyvatele, kteří měli blízký vztah k náboženství, a už od začátku to bylo na jeho činnosti znát, když vedle tělovýchovy probíhala v Orlu i činnost kulturní a náboženská.
Orel si během svého fungování nevedl žádnou kroniku, nebo jeho činnost nebyla nijak zapisována či zaznamenávána. Proto jsem byl odkázán pouze na vzpomínky p. Bohumíra Vrátila, které jsem získal během rozhovoru s ním. Pan Vrátil do jednoty Orla vstoupil v roce 1933 jako 6tiletý chlapec. V této době měl již Orel silné zastoupení z řad mužů, dorostu a žactva a stejně na tom byly i ženy, když v Orlu působily dorostenky a žákyně. Členstvo se scházelo v pohostinství „U Růžičků“, kde díky majiteli Matěji Růžičkovi, mohli provozovat svou činnost v prostorách nové budovy, kde bylo kromě velkého sálu i jeviště. V této budově se pak odehrávala většina činnosti Orla. Žáci zde měli možnost hrát hry, konaly se zde besídky, dospělí pak hráli divadelní hry, nebo operety. V této době se o chod jednoty se starali:
starosta - František Chalupa
místostarosta - Metoděj Foitl,
jednatelka - Antonie Nováková,
pokladník - Petr Mifka
náčelník - František Roháček.
Během zimního období byl velký sál používán k prostnému cvičení. Z tohoto důvodu se v sále nacházelo vybavení potřebné k tělocvičné činnosti. Mohlo zde tak probíhat cvičení na hrazdě, bradlech, kruzích, dále se zde nacházely malé a velké kozy pro přeskok a žíněnky. Součástí tohoto sálu byl i klavír, který využívaly převážně ženy k doprovodu různých tanečních vystoupení a cvičení. Orel měl podobně jako Sokol svůj hudební spolek a říkalo se mu „Orelská hudba“. Vedoucím tohoto spolku byl Josef Šmíd a Orelská hudba byla známá nejen v Třešti, ale i v širokém okolí.
V letním období se pořádaly výlety do přírody, které doprovázela právě Orelská hudba. Chodilo se na místa u „Hranečníku“ nebo za „Kroutilovu myslivnu“, kde pak probíhala třeba taneční zábava a po nedělní mši se pak nejčastěji chodilo na hrad Roštejn. Pro tělovýchovnou a sportovní činnost ve venkovních prostorách vlastnila jednota hřiště v dnešní Tovární ulici. Hřiště sousedilo s bývalou továrnou Knap, která nebyla v provozu. V ulici se pak nacházely domy, které obývali nájemníci, a byla zde také budova, která sloužila jako šatna pro cvičící členy Orla a jako vstup na terasu pro hudbu a diváky. Na hřišti se pak hrály míčové hry, nejčastěji odbíjená, dále se zde cvičila prostná cvičení a lehkoatletické disciplíny (hod oštěpem, vrh koulí, běhy apod.). Dále zde probíhala příprava na veřejná cvičení, která sloužila jako přehlídka činnosti Orla. Veřejná cvičení se pak konala v prostoru „Tržiště“ (dnes zde stojí kulturní dům) anebo v Hodicích u Vokřínků, protože v třešťském Orlu cvičilo několik obyvatel této vesnice.
V období II. světové války, než byla jednota zrušena, se členové Orla scházeli nejčastěji v prostorách u Růžičků, kde hráli stolní tenis a byla zde také vybudována kuželna. Činnost Orla se zastavila v roce 1941, když Ministerstvo vnitra protektorátní vlády vydalo rozhodnutí, které zastavilo veškerou činnost tělovýchovných spolků. Při květnovém povstání v roce 1945, kterého se zúčastnilo mnoho obyvatel, bojovalo i mnoho členů jednoty Orla pro osvobození Třeště od nacistů a 12 z nich se už do jednoty nevrátilo, protože v boji zanechali svůj život. Po roce 1945 Orel svou činnost obnovil tak jako Sokol a pokračoval tak v tělovýchovné činnosti.[1]
[1] Rozhovor s Bohumírem VRÁTILEM, nar. 1926, člen TJ Orel od r. 1933. Třešť 17. 6. 2013