Vybrat nejvýznamnější osobnosti z historie třešťského Sokola není rozhodně nic jednoduchého. V historii tohoto spolku se našlo mnoho osob, které by si to určitě zasloužily. Pokud bych měl ale vypsat jen opravdu ty nejdůležitější osoby, zaměřil jsem se na ty, které se zasloužily o chod jednoty, ať u při jejím založení, nebo při řešeních každodenních problémů. Tito sokolové byli navíc ochotni pro jednotu obětovat to nejcennější, co měli, tedy své životy. Do významných osob jsem zařadil také plukovníka Josefa Jiřího Švece. Tento člověk byl sokolem velice krátce, dokonce se nenarodil ani v Třešti a členem Sokola byl v jiné jednotě, ale pro současné sokoly je to jeden z nejvýznamnějších členů. Švec se totiž narodil v Čenkově a tato vesnice i jeho jednota spadala pod Třešť. V historii třešťského Sokola má tedy tato osobnost své jisté místo, i když pro chod místní jednoty vlastně nic zásadního neučinil. Další osobnosti jsou již plně spjati s historií třešťského Sokola. Jsou to bratři Rudolf Krebs a Bohuslav Dobeš a Josef Veselý. Všichni tři se podíleli zásadním způsobem na chodu jednoty svým působením v představenstvu. Zaplatili za to životem během druhé světové války a z toho důvodu si i oni zaslouží své místo mezi nejvýznamnějšími sokoly.
Narodil se 19. července 1883 v Čenkově, který je vzdálen 5 km od Třeště. V Třešti navštěvoval měšťanskou školu. Po maturitě se rozhodl pro učitelství, během dalšího roku dokončil zkoušky a poté se stal učitelem na obecné škole v Třebíči, kde se zároveň stal nadšeným a činným vyznavačem sokolské myšlenky. V roce 1911 se stal místonáčelníkem třebíčské jednoty sokolské a sokolství se tak pro něj stalo hlavní duchovní a mravní zásadou.[1]
V tomto období ČOS vysílala své cvičitele do slovanských zemí, aby tam šířili tělocvičnou soustavu sokolskou i Tyršovy zásady, jako učitelé tělocviku. Tato myšlenka se Švecovi zalíbila natolik, že se rozhodl odjet do Ruska. Švec byl poslán na severní Kavkaz, kde působil jako učitel tělocviku na obchodní akademii v Jekatěrinodaru.[2] Rok 1914 zastihl Švece v Rusku a jako voják Rakousko-Uherska dostal rozkaz vrátit se domů, on však zůstal a přihlásil se k dobrovolné české družině, která se tvořila v Kyjevě. Díky svým schopnostem a sokolské výchově se vypracoval z prostého vojína na plukovníka. Účastnil se například bitvy u Zborova, nebo dobývání Penzy. V roce 1918 byl jmenován velitelem 1. pluku a místo odpočinku vedl legionáře do bojů u Samary, kde však vlastním přičiněním ukončil svůj život. Za motiv jeho sebevraždy bylo považováno to, že chtěl svou smrtí zapůsobit na rozkládající se morálku družstva, kterou tak měla tato událost otřást a způsobit přelom chování u vojáků v legiích.[3]
Ať už byly důvody jeho sebevraždy jakékoliv, nic to nemění na tom, že plukovník Švec byl válečný hrdina, oddaný sokol a učitel tělocviku, který se snažil šířit sokolské i Tyršovy zásady za hranicemi naší země. K uctění jeho památky byla přejmenována Západomoravská župa sokolská na Sokolskou župu plukovníka Švece a v Praze byla v roce 1934 slavnostně odhalena jeho socha.
Narodil se ve velmi početné rodině místního hostinského dne 28. března 1875. Po skončení školní docházky se vyučil řezníkem. Později koupil hostinec v Nádražní ulici, z kterého časem vybudovali známý hotel v Třešti. Vedle podnikatelské činnosti Krebs zastával řadu významných funkcí ve městě a byl vynikajícím sportovcem a organizátorem. V roce 1893 stál u zrodu Sokola v Třešti, kde zastával funkci náčelníka a zároveň cvičitele. Sám Krebs se zúčastnil 8 všesokolských sletů. Kromě sportovní činnosti přispěl velkou měrou ke stavbě sokolovny v Třešti, když z jeho podnětu bylo založeno Družstvo pro stavbu sokolovny v Třešti.[4] Byl velkým vlastencem a za I. světové války byl členem Brněnské Maffie.[5]
Pod jeho vedením se jednota rozhodla pořídit kavárnu Republika, čímž sokolové získali vlastní sál pro provozování biografu. Takto veřejně činný a schopný člověk samozřejmě nemohl uniknout pozornosti Gestapa, a tak byl Krebs zatčen druhý den po Heydrichově smrti na udání obchodníka Elstra, který jej Gestapu označil jako velmi nebezpečného občana a sokola. Na Gestapu v Jihlavě prokázal svou oddanost českému státu a sokolskou hrdost, když prohlásil: „ …Já jsem Čech, nic nevím a nic nepovím…“[6] Poté byl zbit a v bezvědomí odvezen do nemocnice. K výslechu byl převezen ještě několikrát a do nemocnice se tak vracel ve stavu ještě horším než předtím, až ošetřovatelka řekla, že není schopen přepravy zpět na výslech a umírá. Zemřel dne 13. června 1942.[7]
Narodil se 8. 8. 1877 v Čišovicích u Prahy. V jednotě Sokol Třešť začal působit od roku 1908, kdy byl zvolen za člena výboru. V letech 1910 - 1913 byl Josef Veselý starostou jednoty a také pokladníkem Družstva pro stavbu sokolovny až do svého zatčení. Během druhé světové války byl zatčen na základě výpovědi třešťského občana, který ho udal za to, že za německé okupace mu sdělil zprávy Londýnského rozhlasu, jehož poslouchání v té době bylo přísně zakázáno a trestáno. Po těžkém trápení v různých vězeních zemřel 3. února 1945 v Golnově u Štětína v Německu, kde byl údajně zastřelen.[8]
Během svého působení v třešťském Sokolu byl od roku 1930 až do svého zatčení jednatelem jednoty, okrskový vedoucí žáků a člen předsednictva župy plk. J. J. Švece. V roce 1941 byl zatčen Gestapem a byl vězněn v Jihlavě a Brně. Poté byl dopraven do koncentračního tábora v Osvětimi, kde dne 20. března 1942 umírá. Před smrtí čelil krutému bití a výslechům. Bohuslav Dobeš byl činný i v jiných spolcích a působil ve správě města Třešť jako člen městské rady.[9]
[1] Životopis plukovníka Švece [online]. [cit. 2013-06-16]. Dostupné z: http://www.zupaplksvece.estranky.cz/clanky/zivotopis-plk_-j_j_-svece.html
[2] Dnešní město Krasnodar
[3] SPURNÁ, M. Sokol v Třešti. Diplomová práce. Filozofická fakulta UP, Olomouc, 2007, s. 87.
[4] Naše město, 2/05, Rudolf Krebs, s. 13.
[5] Ústřední orgán domácího odboje pro řízení zpravodajské a konspirační práce v českých zemích
[6] Kronika Tělocvičné jednoty Sokol v Třešti, s. 210.
[7] Kronika Tělocvičné jednoty Sokol v Třešti, s. 209-210.
[8] Kronika Tělocvičné jednoty Sokol v Třešti, s. 212.
[9] Tamtéž, s. 211.
plk. Josef Jiří Švec
Rudolf Krebs
Josef Veselý
Bohuslav Dobeš