Junák v Třešti vznikl díky skupině mladých mužů, kteří se toulali přírodou Třešťska a při tom četli dobrodružné romány od K. Maye, J. Londona, E. T. Setona a A. B. Svojsíka. Nakonec tento Svojsíkův junácký program přijali za svůj a tak v Třešti začal pomalu vznikat skautský oddíl. Prvními skauty Junáky v Třešti byli František Lysý, František Ernecker, Bedřich Kummel, Josef Wambera a Antonín Sova. V roce 1923 skupina kolem sebe soustředila další chlapce a tak 10. 9. 1923 vzniká v Třešti I. oddíl skautů, v rámci okresu a župy Telč, kde Junák vznikl již v roce 1919. Prvním vůdcem oddílu byl zvolen Antonín Sova, zástupce byl Adolf Boháček a na konci roku měl oddíl na 20 členů. Hlavní náplní činnosti bylo osvojování si základních skautských dovedností a kulturní akce, díky nimž se představovali veřejnosti. Díky tomu přibývali noví členové a to mělo za následek zformování II. oddílu Junáků v Třešti, který byl zaregistrován v počtu 14 členů.
Začátky Junáka nebyly vůbec snadné. Většina z nich byla roverského věku[1], nejvyšší junácká kvalifikace většiny členů byla na úrovni nováčkovského minima a vedoucí skautů si teprve osvojovali metody řízení oddílů a družin. Materiálové a peněžní prostředky byly ještě chudší než zkušenosti začínajících skautů, peněžní hotovost v roce 1925 činila 224,50 Kčs, knihovna obsahovala 3 svazky knih a navíc oddíl nevlastnil ani jeden stan, pouze jeden kotlík. Schůzky se konaly pod širým nebem, navíc některým chlapcům oddíl platil i registrační poplatek 6 Kčs. Začátky Junáků byly tedy velmi těžké, ale o to větší měli chuť k práci a nadšení pro skautské ideály. Za první rok fungování oddílu členové skauta uskutečnili 55 schůzek, celooddílových schůzek bylo 93 a výletů 80. Na výletech junáci prokazovali svou fyzickou a duševní sílu, dále vůli, morálku a kázeň.
V roce 1926 docházelo k časté obměně členstva, starší členové odcházeli na vojnu a za prací, což ovlivnilo intenzitu činnosti i strukturu oddílů. Navíc v tomto roce zemřel vůdce skautů I. oddílu Antonín Sova a tak tento oddíl zanikl a zbývající členové spolu s nováčky se museli přesunout do II. oddílu. Po této smutné události obnovili svou činnost dřívější skauti a II. oddíl, který měl po seskupení všech skautů 26 členů a přejal označení na “první”. Vůdcem byl zvolen František Lysý a pod jeho vedením se začala činnost oddílu rozvíjet podle programu junácké výchovy.[2] Zlepšily se materiální podmínky, od podzimu se mohli skauti scházet ve škole, kde měli vyhrazen čas dvakrát měsíčně v neděli dopoledne. Ve škole si sjednali vlastní skříň, ve které měli knihovnu a obsahovala 40 knih a brožur. Dále vlastnili fotbalový míč, 3 kotlíky a poklice. Činnost oddílu se také zlepšila, skauti si osvojovali tábornické dovednosti v lesích u Pouští a u hradu Roštejn. Za pomoci hajného poznávali přírodu, dále se věnovali atletice, terénním sportům a jejich heslem bylo „co skaut, to plavec.“
Zdokonalil se i způsob táboření. Dříve skauti přespávali pod nepromokavou plachtou, nebo v seníku roštejnského hajného, v roce 1926 tábořili ve stanech zapůjčených okresním zpravodajem a roku 1927 již vlastnili stan domkového typu, který v té době stál až 700 Kčs a nazývali ho „hangár“. Během táboření využili Junáci vlastní hudební doprovod, hráli divadlo, nechyběli ani kouzelnické a artistické kousky. Dále pomáhali lesníkům ve školkách, také zasahovali při požáru Švecova statku v Čenkově a celkově se oddíl skautů Junáků snažil propagovat svou kulturu mezi veřejnost. K tomu sloužily třeba ukázkové tábory, nebo přednáška v kavárně Republika, kterou vlastnila jednota Sokol.[3]
V roce 1931 se konalo Slovanské Jamboree v Praze na oslavu dvacetiletého trvání skautu. Zúčastnilo se ho přes 14 000 skautů z šestnácti zemí Evropy, které na pražském Hradě pozdravil prezident Masaryk slovy: „…Akceptuji plně váš program národnosti a lidskosti…“[4] Účastnili se ho také skauti z telčské župy a tyto oslavy měly za následek popularizaci Junáka doma i v zahraničí. Mezitím oslavil skautský oddíl Junák v Třešti roku 1928 páté výročí od založení a dostalo se mu dokonce veřejného ocenění od prezidenta T. G. Masaryka, který v tomto roce navštívil Telč. Při této návštěvě byl tehdejší vedoucí František Lysý pověřen vedením všech oddílů nastoupené župy a podal prezidentu hlášení.
V dalších pěti letech se dostal Junák v Třešti do podvědomí veřejnosti, škol, úřadů a všech tělovýchovných spolků a měl pevné postavení mezi ostatními organizacemi. S mnoha organizacemi spolupracoval a Junák se tak začlenil do soustavy mimoškolní výchovy třešťské mládeže. Jeho výchovou podle dokumentů prošlo v prvních letech fungování nejméně 82 chlapců, ovšem nejnavštěvovanější organizací se nestal. Lidem na Junákovi vadily různé věci, jako např. náboženský a politický liberalismus, přísná kázeň a fyzické nároky, či uniformovanost. Dále to mohly být materiální rozdíly mezi jednotlivými organizacemi. Junák se svým vybavením a prostředky nemohl rovnat se Sokolem, což bylo znát hlavně na členské základně. Své členy Junák našel mezi lidmi, kteří měli pozitivní vztah k přírodě a volnosti. Velkou část členů Junáka tvořili trampové, proti kterým v té době byla vedena ostrá kampaň ostatními spolky a ministerstvem.[5] Tramping byl ve 30. letech 20. století rozšířen po celé republice a v Třešti byly v té době aktivní a početné osady Habeš a Rudý Šíp. K trampům se také začali přidávat členové Spartských skautů a členové JPT, protože jejich organizace přestaly v roce 1933 v Třešti existovat. Počet junáků v tomto období zůstával zhruba stále stejný a činnost oddílu se vyznačovala trvale dobrou úrovní.
Významnou událostí se v roce 1932 stala stavba skautské chaty. Chata byla postavena v lesích Zadních pouští u rybníka „Ducháku“ staršími a bývalými skauty, kterým pomáhali trampové z osady Rudý šíp, z nichž někteří potom vstoupili do oddílu. Výstavbou chaty získali junáci základnu pro zálesácké a sportovní činnosti v přírodě, ale i pro slavnostní příležitosti. Chata vznikla před nadcházejícím 10. výročím vzniku Junáka v Třešti a v roce 1933 měl oddíl 18 skautů, jejichž vůdcem byl Josef Doležal. Zakladatel třešťského Junáka František Lysý již nebyl aktivním členem, protože z rodinných důvodů ukončil svou činnost. Díky svým vychovatelským schopnostem, hodnotám a obětavosti byl však vůdčí osobností v prvním desetiletí fungování oddílu. Po svém odchodu z oddílu zůstal věrný junáctví a to i v době pozdějšího zákazu.[6]
Se zlepšujícími se podmínkami a dlouhodobou aktivní činností třešťských junáků, dostával tento oddíl čím dál větší prostor v mimoškolní výchově mládeže. Koncem roku 1935 vznikl v Třešti první dívčí oddíl. Zasloužila se o to Jaroslava Richterová, která byla učitelkou na místní měšťanské škole. Navíc její otec byl v té době lékař a zároveň starosta Třeště, který podporoval skauting, což znamenalo podporu nejen pro dívčí oddíl. Příchodem nových členů a členek se valná hromada rozhodla v roce 1936 rozdělit dosavadní I. oddíl na dva, které pak spolu s nově vzniklým dívčím oddílem tvořili Sbor svazu junáků skautů a skautek ČSR v Třešti. Vůdcem Sboru byl zvolen Vladimír Burian, jednatelem Josef Bukovský. I. oddíl byl pojmenován družina Lvů, Vyder a Havranů, II. oddíl družina Jestřábů, Racků a Ostřížů. Při vzniku Sboru bylo v oddíle junáků v Třešti na 70 osob.
Vznikem Sboru se sjednotil celý oddíl skautů junáků a rostla i popularita této organizace. K tomu napomohla i nová klubovna, kterou oddíl pronajímal za 200 Kčs od paní Mayerové. Se založením Sboru vznikly také dvě ideové události a to skautský slib a zavedení nové sborové vlajky. Slavnostní slib skládali noví členové u ohně před oddílovou chatou na Pouštích. O zhotovení nové sborové vlajky se postaral dívčí oddíl a představení se uskutečnilo v roce 1936 u chaty na Pouštích za účasti skautů z Třeště, Telče, Jihlavy, Prahy a početného davu přihlížejících civilistů.
Hlavní náplní činnosti bylo sportování a spojení života s přírodou. Nejčastější činností oddílu byli vycházky do přírody, kde se junáci utábořili a na tom samém místě probíhaly různé hry, nebo trénovali atletiku. Dále junáci vykonávali různé kulturní činnosti (besídka, hudba, zpěv, tanec, ruční práce, loutkové divadlo), nebo sloužili veřejnosti (pořádali sbírky na pomoc, hlídali na filmových představeních). Začal se objevovat i nový druh zábavy, kterou tvořily v té době nepříliš tradiční obory, jako třeba vodáctví, nebo bezmotorové létání.[7] Jako důsledek narůstajícího ohrožení německým fašismem byla posílena branná výchova. V oddílech se tak procvičovala protiletecká a protichemická ochrana, signalizace, první pomoc, chlapecké oddíly konaly noční bojová cvičení.
Vlivem přibývajících členů byla rozšířena základna táborů. V průběhu roků 1936 - 1937 přišlo do oddílu 16 nových členek a tak se oddíl žen rozdělil do družin „Kopretin a Chrp“. Nedaleko Horní Cerekve, která je vzdálena od Třeště 15 km směrem na Pelhřimov, vzniklo trvalé tábořiště u rybníka „Hladov“, kde se konal první tábor v roce 1936.
Dne 29. 8. 1938 se v Třešti konal skautský den, kterého se zúčastnilo přes 400 skautů z celé župy, do které patřila Třešť. Zúčastnili se ho skauti z Třeště, Telče, Moravských Budějovic, Třebíče, Brtnice a Jihlavy. Dopoledne tohoto významného dne se konal cyklistický a chodecký závod městem, odpoledne účastníci vzdali hold u památníku padlých v I. světové válce a poté se průvod, který byl doprovázen třešťskou veřejností, odebral ke Kroutilově myslivně, kde byl postaven stanový tábor a oslavy zde vrcholily.[8]
Rok 1938 byl jubilejním rokem pro skauting. V ČSR oslavil dvacet a v Třešti patnáct let od svého založení. Ovšem místo oslav následoval boj proti nacistům z Německa. K obraně republiky se připravovalo na 100 tisíc skautů, z nichž bylo 65 000 Junáků Svojsíkova Svazu a mezi nimi 70 až 80 skautů a skautek z třešťského sboru. Činnost třešťského oddílu probíhala od počátku roku v bojovné atmosféře, vše navíc přiostřily požadavky Němců, kterých se poblíž Třeště v té době nacházelo několik stovek a to hlavně v Jihlavě, Salavicích a Stonařově. Vyhlášením mobilizace se změnila i činnost skautu. Začali sloužit v hlídkách civilní protiletecké obrany, nebo pomáhali při veřejných sbírkách.
Ve dnech 5 a 6. června se v Jihlavě konal „Skautský sjezd“, který měl za úkol zjistit připravenost skautů Vysočiny a celé Moravy k obraně republiky. Sjezdu se zúčastnil A. B. Svojsík, který na jihlavském náměstí promluvil ke skautům. Na vojenském cvičišti byl postaven ukázkový tábor, kde se po dva dny konaly branné závody.
Když byla v září 1938 vyhlášena všeobecná mobilizace, skauti museli ukázněně vykonávat pokyny, které jim udělovalo mobilizační zařízení. Kontrolovali třeba zatmění oken, pomáhali při transportech. Často museli také bojovat. Na hranicích tak přišli třešťští skauti o svého člena Josefa Tůmu. I v těchto těžkých chvílích pokračovali třešťští skauti ve své činnosti. Ovšem v březnu 1939 byla naše republika obsazena a oddíl v Třešti už tak nestihl podat přihlášku k registraci v nové organizaci Junák.[9] [10]
Po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava němečtí okupanti Junák zatím nezakázali, ovšem došlo k omezení činnosti a někteří členové museli opustit svá místa v této organizaci, jako třeba velitel Junáka pplk. Vlček, který uprchl spolu s dalšími činovníky do zahraničí. Okupační správa se snažila získat skauty ke spolupráci s Hitlerjugend, vzhledem k brannému charakteru činnosti skautů, dále byli skautští činovníci nuceni k členství v Národním souručenství. Většina skautů však tomuto nátlaku odolávala, což vedlo k omezování jejich činnosti. To se projevilo i v Třešti, kde již v roce 1939 skauti byli nuceni opustit klubovnu a zůstala jim tak jen chata a okolní příroda. Dále následovaly zákazy činnosti, kdy nedostali povolení k uskutečnění skautského dne, nebo když nemohli uskutečnit tradiční letní tábor, který se pravidelně konal u chaty na Pouštích.
I přes nepřízeň úřadů se třešťští junáci nehodlali vzdát skautského života, ani své organizace, a tak v roce 1940 bylo v I. oddíle registrováno 26 junáků. Dále pracoval i druhý a také oddíl dívek, i když tyto oddíly už nebyly tak početné. Na jaře se skauti snažili získat opuštěnou budovu na tenisovém hřišti u železniční tratě, k tomu už však nedošlo a žádost o pronájem byla zamítnuta městským úřadem. Navíc hned nato byly spolku Junák v Třešti zabaveny stany místními policisty. V období letních táborů Gestapo rušilo tyto akce pod záminkou, že na nich cvičí česká mládež proti říši, dále zkonfiskovalo všechna zařízení, kde tyto akce probíhaly, a účastníky rozehnali. 28.10.1940 byla podepsána dohoda o rozpuštění Junáka, během listopadu Gestapo zlikvidovalo všechny jejich složky. V Třešti Gestapo udělalo razii u místních činovníků, ti už však předtím všechny důležité materiály stačili schovat a zachránili tak vlajku a písemné dokumenty.[11]
Přestože byl Junák zrušen, kroje, symboly a literatura zakázány, lidé se nepřestali věnovat skautingu a někteří jednotlivci působili potají v turistických, sportovních a dalších klubech, či sdruženích. Takto činní skauti se ale museli mít na pozoru, protože za to byli vězněni. I tak se ale lidé snažili žít skautským životem a posilovali si tak vlasteneckého ducha. V Třešti po zrušení Junáka v roce 1940 založil poslední vůdce B. Kessler s šesti členy bývalého oddílu Osadu vycházejícího slunce, kde platila stejná pravidla jako v Junákovi. Dokonce měli i stejnou základnu, tedy ve skautské chatě na Pouštích. Po vzniku tohoto oddílu vznikly další dvě osady a v roce 1941 se všechny tři osady spojily a vznikla tak osada Vlci samotáři. V této nově vzniklé osadě se pak lidé snažili zapomenout na válku tím, že pořádali kulturní akce, což se jim dařilo po celou dobu okupace a po osvobození se členové této osady podíleli na obnově Junáka.[12]
Ovšem ne všichni zůstali doma a pokračovali ve skautské činnosti. V boji za Československo padlo přes 800 skautů a mezi nimi bylo i 15 třešťských skautů. Někteří skauti zemřeli na následky věznění, protože působili v odboji, další byli posláni do koncentračních táborů. Do historie se zapsal vůdce III. oddílu Alexander Mayer, který padl během Slovenského národního povstání v roce 1944 jako partyzánský rotmistr. Další byli nemilosrdně zastřeleni nebo popraveni během květnového povstání v Třešti. Po osvobození ČSR bylo vyznamenáno „Junáckým křížem za vlast“ zlatého stupně in memoriam 7 skautů, bronzový stupeň obdrželi 3 skauti z Třeště.[13]
[1] Věková kategorie u členů Junáku, mladší roverský věk 15-18 let, starší roverský věk 18-26 let
[2] Naše město, 3/92, Vzpomínka na zakladatele skautingu v Třešti, s. 4.
[3] Naše město, 4/93, Vznik skautingu v Třešti, s. 3.
[4] Naše město, 5/93, Skauting v Třešti na přelomu 20. a 30. let, s. 3.
[5] Trampové obdivovali západní kulturu, vyznávali volnost a svobodomyslnost
[6] Naše město, 5/93, Skauting v Třešti na přelomu 20. a 30. let, s. 3.
[7] Létání propagoval skaut L. Mezera, který se na Masarykově letecké lize podílel na výstavbě kluzáků. Tento druh zábavy však nemohl být uspokojen z důvodu materiálních nedostatků.
[8] Naše město, 6/93, Vznik dívčího oddílu a ustavení sboru svazu junáků skautů a skautek ČSR v Třešti, s. 7-8.
[9] Naše město, 7-8/93, Skaut při obraně republiky, s. 3.
[10] 22. 1. 1939 se všechny organizace skautů sloučily a vytvořil se tak nový spolek Junák
[11] Naše město, 7-8/93, Třešťský skauting ve stínu hákového kříže, s. 4.
[12] Tamtéž, s. 4.
[13] Naše město, 7-8/93, Skauti v protifašistickém odboji, s. 5.